ČNB a (marné) čekání na inflaci

Nedávno zveřejněná čísla o vývoji inflace v české ekonomice potvrzují dlouhodobý trend nízké inflace a působení deflačních tlaků. V tomto světle se měnová politika ČNB založená na 2% inflačním cílování jeví jako překonaná...

Politika strašení deflací, kterou Česká národní banka (ČNB) uplatňuje od listopadu 2013, kdy zahájila masivní intervence za oslabení naší národní měny vůči euru, se ukazuje stále více jako falešná (řečeno slovy bývalého prezidenta, který současného guvernéra, viceguvernéry a ostatní členy bankovní rady jmenoval, s výjimkou Jiřího Rusnoka) a dodávám, že i neúčinná. Podle včera (12.1.2016) zveřejněných údajů vzrostla cenová hladina v prosinci 2015 meziročně o 0,1 %. Inflace se tak stále nachází výrazně pod cílem ČNB (2%), jak uvádí sama ČNB. A jak dále naše centrální banka uvádí, zveřejněná data potvrzují nízkoinflační vývoj české ekonomiky v uplynulém roce, který navíc přetrvává déle, než bylo očekáváno. Průměrná míra inflace za rok 2015 dosáhla 0,3 %, a byla tak nejnižší od roku 2003. ČNB disponuje vysoce kvalitním týmem analytiků a ostatních odborných pracovníků a její publikované analýzy patří k tomu nejlepšímu, co si mohou zájemci o stav našeho národního hospodářství přečíst. Potud jsou výstupy publikované ČNB velmi cenné. V silném kontrastu s těmito analýzami jsou závěry, které z těchto analýz odvozují někteří členové bankovní rady, a sice, že celková meziroční inflace se bude postupně zvyšovat a na konci letošního roku dosáhne dvouprocentního cíle, který v roce 2017 dokonce mírně překročí. Pokud by mým koníčkem bylo kurzové sázení, tak si na nedosažení či nepřekročení tohoto inflačního cíle vsadím i celý roční plat...

Vysoké (na naše poměry) tempo růstu hrubého domácího produktu (HDP), které v současné době zažíváme, a které dosahuje podle předběžných čísel cca 4,7% ročně, není dle mého názoru ani dílem (úspěšné?) měnové politiky prováděné současnou bankovní radou, ale ani výsledkem hospodářské politiky současné české vlády, která si tento úspěch rovněž přivlastňuje. A samozřejmě v žádném případě není ani zásluhou minulé vlády Kalouskovy (někdy nepřesně označované za vládu Nečasovu).

Tak, jak se v roce 1997 podařilo tehdejší bankovní radě (v čele s Josefem Tošovským) svojí nevhodnou měnovou politikou tzv. šlápnout na brzdu a přispět k měnové krizi, provázené pádem Klausovy vlády (asi jenom shodou náhod byl VK vystřídán JT...), tak současná měnová politika přispívá k současnému „přihřívání“ (nebo již přehřívání?) naší ekonomiky. Současný ekonomický růst je založen především na masivním čerpání evropských fondů, rekordně nízkých cenách ropy a umělém oslabování české koruny. V okamžiku, kdy přestanou tyto faktory působit, tak se v plné nahotě ukáže strukturální a vlastnická deformace našeho národního hospodářství, nedobudovaná infrastruktura, upadající školství a tomu odpovídající nedostatek kvalifikovaných pracovních sil atd. Chlubíme se, že naše míra nezaměstnanosti je druhá nejnižší v Evropě (po Německu), ale nikdo neřeší téměř 150 000 volných pracovních míst, které jsou hlavním limitem našeho zdravého ekonomického růstu, který není založen na výše uvedených „legálních anabolikách“, jak náš současný ekonomický růst charakterizoval jeden kolega. Již v letošním roce dojde k výraznému zpomalení našeho ekonomického růstu a v letech následujících se pravděpodobně vrátíme k faktické stagnaci národního hospodářství, kterou ale budeme vydávat za mírný růst...    

PS: Doporučuji „vysazení anabolik“ v podobě uměle oslabované koruny co nejdříve a neuvažovat  o tomto „dopingu“ naší ekonomiky za horizont roku 2016.