„Světlá“ ale spíše temná budoucnost českého státního školství

Nejen dnes, kdy slavíme Den učitelů (u nás spíše Den učitelek), ale v poslední době se téměř každý den objevuje ve všech sdělovacích prostředcích, od těch tištěných přes rozhlas a televizi až po internetové, problematika školství.

Až to chvílemi vypadá na to, že si naše politická reprezentace konečně uvědomila význam vzdělání pro budoucnost naší země. Ale vysvětlení je bohužel prozaičtější…  Je to charakteristický znak blížících se voleb. Vždycky před volbami se politické strany, včetně těch, které jsou posledních 25 let tak říkajíc u vesla, začnou předhánět v nápadech, jak pozvednout úroveň našeho školství. Že úroveň našeho školství posledních 25 let stále rychlejším tempem upadá, ukazují všechna mezinárodní srovnání a úpadek se týká jak základního, tak i středního školství. Politici vymýšlejí jeden nesmyslný návod na zlepšení školství za druhým. Posledním takovým nesmyslem je tzv. kariérní řád, který v současnosti prochází schvalovacím procesem v našem parlamentu a pokud bude přijat, a já se obávám, že bude, místo řešení úpadku školství přinese na bedra učitelů a vedení škol jen další byrokratickou zátěž. Po roce 1989 bylo školství odpolitizováno a zmizela veškerá nesmyslná byrokratická zátěž učitelů a učitelé se mohli plně věnovat pedagogické práci s dětmi. Zmizely povinné školní osnovy a učitelé si mohli svobodně zvolit vzdělávací programy, které by nejlépe odpovídaly potřebám dětí a možnostem škol a učitelů. Dnešní byrokratická zátěž učitelů a vedení škol již opět dosáhla „předlistopadové“ úrovně a často ji i překonává.

Přitom zásadní a jediné řešení je tak jednoduché. Stačí zajistit učitelům důstojný plat za jejich práci. A o tom, co je důstojný plat si můžeme udělat představu velmi rychle. Stačí jednoduché srovnání. A ani nemusíme srovnávat platy našich učitelů s platy učitelů ve vyspělých zemích, které vědí, že budoucnost národa je ve vzdělané nastupující generaci. Stačí domácí srovnání. Zatímco plat nastupujícího vysokoškolsky (samozřejmě magisterský stupeň) vzdělaného učitele činí 20 000,- Kč měsíčně, nástupní plat prodavačky (stačí základní vzdělání) v celostátní síti jednoho zahraničního obchodního řetězce činí 23 000,- Kč měsíčně. Vyučený řezník začíná s nástupním platem 27 000 korun a pokud je šikovný, bere po 3-6 měsících zapracování minimálně 35 000 měsíčně. Pologramotný skladník ve skladech provozovaných u nás jiným zahraničním subjektem, kterého naše vláda přilákala štědrými investičními pobídkami, si vydělá minimálně 30 000 korun měsíčně a to jsou skladníci zdarma sváženi svým zaměstnavatelem z blízkého i vzdáleného okolí. Ale nejhorší není samotný nástupní plat a jeho výše, ale perspektiva platového růstu a potažmo životní perspektiva učitele. Znám velmi dobře jednu špičkovou učitelku základní školy, samozřejmě s příslušným univerzitním vzděláním, která po 42 letech nepřetržité práce ve školství, před odchodem do důchodu,  dosáhla základního platu ve výši 29 500 korun měsíčně.

PS: Někteří rodiče dnes již nejsou ochotni svěřovat své děti lidem,  kteří jsou placeni hůře než pologramotní skladníci nebo pokladní v hypermarketech a zakládají si stále více vlastní soukromé školy. Že je to nejen nutnost, ale i zajímavý byznys,  pochopil i „nejbohatší Čech“ , který si založil vlastní školu. Přestože je škola určena pro uzavřený okruh zájemců z řad bohatých občanů, dal škole, nevím proč, název „ Open Gate“... Dalším takovým projektem je základní škola a gymnázium PORG, za kterým stojí bývalý generální ředitel státní firmy ČEZ, který byl, na rozdíl od všech učitelů, státem za svoji „náročnou“ sedmiletou práci královsky odměněn...