Česká televize se stále více zpronevěřuje své funkci a spíše než občanům slouží stávajícímu politickému establishmentu, tedy tzv. tradičním politickým stranám, které hrají občanům přes 20 let falešné divadlo na koalici a opozici.
Když byl oznámen formát a způsob, jakým se Česká televize zapojí do předvolebního boje, bylo jasné, že současné vedení České televize nepočítá s tím, že by letošní parlamentní volby mohly přinést nějaké změny v rozložení politických sil v naší vlasti a dává tak občanům jasně najevo, že si ani žádné změny v domácí politice nepřeje… Z předvolebního boje tak naše „veřejnoprávní“ Česká televize dělá úmyslně smutnou frašku a ve frašku se tak pomalu, ale jistě postupně mění i samotné demokratické volby. Stále klesající volební účast a rostoucí nechuť občanů zapojovat se do veřejného života se začíná blížit apatii, která vládla ve společnosti za totalitního režimu. Nesvobodný komunistický režim, se svojí jednotnou kandidátkou Národní fronty a „dobrovolně“ povinnými volbami, dosahoval vždy téměř 100% účasti voličů ve volbách a výsledek voleb se svými obvyklými 99,98 % odevzdanými hlasy pro (jediné přípustné a možné) kandidáty Národní fronty byl symbolem smutné parodie na svobodu občanů a demokracii a dělal z tehdejší komunistické ústavy jen cár papíru.
O tom, koho veřejnoprávní Česká televize, placená z peněz daňových poplatníků (občanů-voličů) představí ve hlavních vysílacích časech, rozhodují výsledky průzkumu veřejného mínění a volebních preferencí, dělaného v době, kdy ještě ani není známo, které politické strany a hnutí se budou o přízeň voličů ve volbách ucházet, nejsou odevzdány a zkontrolovány seznamy kandidátů a ani se neví, jaké pořadové číslo bude té které straně vylosováno a přiděleno… Přitom předvolebním průzkumům dnes již téměř nikdo nevěří a výsledky spíše než názory občanů odrážejí přání politických stran, které si příslušný výzkum preferencí zadaly. To platí beze zbytku i o průzkumech zadaných ČT. Posledním člověkem, který se spoléhal na věrohodnost výsledků předvolebních preferencí byl pan Paroubek, a všichni pamatujeme, jak neslavně jeho politická kariéra skončila.
Není jistě náhodou, že generálními řediteli České televize se stávají výhradně bývalí členové předlistopadové Komunistické strany Československa (KSČ), až to vytváří dojem, že je to ta jediná a hlavní kvalifikace pro tento post. Současný generální ředitel České televize Ing. Petr Dvořák, MBA není z tohoto pohledu výjimkou. Protože ale i on měl jisté pochybnosti o výsledku letošních voleb, nechal se opakovaně zvolit do funkce generálního ředitele s dostatečným předstihem před vypršením svého ředitelského funkčního období. O obsazení postu generálního ředitele naší veřejnoprávní televize totiž rozhodují nepřímo, prostřednictvím Rady České televize, poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a pan Dvořák si jistě říkal „co kdyby…?“. Stávající Radu ČT měl již „pod palcem“, a tak se mu i ze své opakované volby ředitelem podařilo udělat dokonalou frašku. O něco podobného se teď snaží i v případě našich letošních parlamentních voleb. V každé fungující demokracii by byl již dávno ze své funkce odvolán. Diváci si dobře pamatují scénku s „popelníčkem“ kterou ředitel Dvořák sehrál po vítězství Miloše Zemana v prezidentské volbě. Místo budování České televize jako veřejnoprávní instituce se snaží pan Dvořák konkurovat soukromým komerčním televizím (a občas se mu to i daří). Ale to měl raději zůstat v soukromém televizním byznysu u televize NOVA.
Takže v letošních předvolebních televizních debatách na ČT se občané mohou těšit na „ostré souboje“ zkušených politických matadorů. Vždyť nic jiného, než vidět souboje svých favoritů, sobotků, kalousků, bendů, zaorálků, babišů, grebeníčků, fialů, okamurů, filipů, bělobrádků a podobných velikánů naší politiky, si občan volič ani nepřeje. Ty přes 20 let známé dobrácké tváře poslanců, které vidíme na zajímavých a opravdu výstižných přenosech z jednání naší poslanecké sněmovny, jsou často zábavnější než nákladné silvestrovské pořady. Nebo si to myslí jen pan generální ředitel ČT a zákulisní hráči, kterým ve skutečnosti slouží? To se před letošními volbami již nedozvíme.
Nebudu zabíhat do jednotlivých oblastí činnosti České televize, nebudu ani řešit současné „populární“ publicistické pořady jako např. OVM nebo jak vypadají jednotlivé položky rozpočtu České televize, kde občané dobrovolně-povinně panu řediteli svěří každý rok téměř 7 miliard korun, ani to kde a u koho tyto peníze skončí… Podobně bych mohl psát o Českém rozhlase… Tak snad někdy příště.
PS: Věřme, že když ne z letošních, tak určitě z těch příštích voleb Poslanecké sněmovny PČR (na které nejspíš nebudou občané - voliči muset čekat další 4 roky…) vzejde takové sestava poslanců, kteří provětrají jak zkorumpovanou televizní Radu a novým ředitelům médií veřejní služby (ČT a ČRo) zadají vybudování opravdových veřejnoprávních institucí. Jako vzor může sloužit třeba britská BBC.
