Česká republika „for sale“ (na prodej)!

Nápad vedení TOP 09 na rozprodej „nepotřebného“ majetku České republiky a použití výnosu z prodeje na lepení děravého státního rozpočtu, představuje asi vrchol tvůrčí impotence (neschopnosti) a bezradnosti této politické strany.

Místo koncepčních a kreativních nápadů na ozdravení našich veřejných financí, které se řítí do průšvihu, jaký jsme tu ještě za posledních 30 let nezažili, přichází jedna ze stran vládní koalice s  „osvědčeným“ řešením, které tady praktikovaly posledních 30 let všechny vlády, bez ohledu jestli se označovaly za levicové nebo pravicové. Masivní výprodeje státního majetku, včetně strategické (nejen) energetické infrastruktury, které proběhly hlavně za vlády ČSSD v době tzv. opoziční smlouvy, nás v současné době staví prakticky do neřešitelné absurdní situace, kdy dotujeme a financujeme podporu občanů sousedních zemí a na vlastní občany nám nějak nezbývá sil a hlavně peněz. 

Levný ruský zemní plyn dnes kupujeme z Německa za světové ceny, které jsou cca pětkrát vyšší než cena plynu pro Německo. Podobně je to s ropou, kdy kupujeme drahý benzín a naftu, kterou ale vyrobily polské, německé, maďarské a rakouské rafinerie z levné ruské ropy. Většinu čerpacích stanic u nás vlastní rakouské, polské a maďarské polostátní nebo státní firmy. Proto si mohou dovolit v Polsku a Maďarsku zastropovat a dotovat ceny pohonných hmot, protože ztrátu jim vynahradí mimořádné zisky z prodeje pohonných hmot českým občanům v České republice. S Ruskem nemáme žádné smlouvy o dovozu zemního plynu nebo ropy, takže angažmá naší vlády v těchto otázkách je zcela bezpředmětné a je to jen plýtvání časem a energií, které by vláda měla věnovat na řešení problémů, které jsou v její kompetenci. Naši spotřebitelé platí prakticky nejvyšší cenu za elektrickou energii v Evropě, přitom jsme ve výrobě (relativně levné) elektřiny soběstační a prakticky celou produkci Temelína vyvážíme. Něco je asi špatně…

Nastolení otázky prodeje některého státního majetku je sice naprosto legitimní a taky nevidím důvod, proč by český stát měl provozovat pivovar nebo hotel, když neprovozuje ani neovládá základní strategická odvětví národního hospodářství jako jsou plynovody, rafinerie, telekomunikace, bankovnictví atd. Nemusí je přitom bezprostředně vlastnit, pokud má funkční antimonopolní, telekomunikační a energetické kontrolní a dohledové orgány a taky efektivní a funkční dohled nad finančním trhem ze strany ČNB. Což ale není náš případ. V rámci (vyspělé) Evropy máme nejdražší energie, telekomunikační služby, bankovní služby, potraviny, atd., a jaký jiný důkaz o nefunkčnosti státu v této oblasti bychom potřebovali. 

Pokud se má nějaký státní majetek prodávat, je naprosto nepřijatelné, aby se výnos z prodej „projedl“ v běžném ročním hospodaření státu. Tento výnos by měl být buď dlouhodobě investován (třeba prostřednictvím nějakého „fondu budoucnosti“) nebo prokazatelně použit na splacení části státního dluhu. Protože relativní výše našeho státního dluhu je (zatím) nízká, dlouhodobé investice představují určitě lepší řešení. 

Vadí mně s jakou lehkostí se naši volení politici chtějí nevratně zbavit majetku a národního bohatství, které se vytvářelo po staletí a je často významným dědictvím po našich předcích. Byla to právě tzv. první republika, na kterou často s nostalgií zvláště tzv. pravicoví politici vzpomínají, která celou řadu významných památek (paláců, hradů a zámků) od soukromých vlastníků odkoupila, aby mohly sloužit československému lidu a jeho kulturním a vzdělávacím potřebám. V roce 1927 např. Lobkovicové  prodali československému státu svůj palác (dnešní německé velvyslanectví), který jej koupil pro potřeby ministerstva školství a národní osvěty. Později zde sídlily Památkový úřad, Slovanský ústav, Archeologický ústav, Orientální ústav, Masarykova akademie práce a další. Dnes chceme tyto a další památky rozprodávat a utrženými penězi (marně) lepit děravou státní kasu. Možná je to proto, že pracovní síla v levných montovnách, skladech a logistických centrech žádné kvalitní vzdělání nepotřebuje a za kulturu považujeme plné hospody a přeplněné nákupní vozíky v zahraničních obchodních řetězcích. Prodej předražených nekvalitních potravin ze zahraničí z nás dělá popelnici Evropy a postupně se stáváme i skanzenem Evropy, když si představíme, jakou atrakcí byl nedávný příjezd 40 let starého rychlovlaku z Francie. Kéž by naše zpoždění za vyspělou Evropou bylo jen těch 40 let…

Co budeme prodávat při příští krizi, která určitě přijde? Pražský hrad i s korunovačními klenoty? 

Použité zdroje: 

https://www.top09.cz/co-delame/tiskove-zpravy/predsednictvo-top-09-deficity-statniho-rozpoctu-se-musi-snizovat-29692.html

https://domaci.hn.cz/c1-67062900-jak-se-s-plynem-obchoduje-v-cesku-a-jak-se-pripadne-obejdeme-bez-ruskych-dodavek-sest-otazek-a-odpovedi

https://www.unipetrol.cz/cs/ONas/Stranky/Historie.aspx