Zavedení volební povinnosti a zrušení bezplatné účasti ve volbách

Že náš stávající volební systém není dokonalý, uznává 10 z 10 občanů. Přesto si (s drobnými obměnami) volíme posledních  20 let do parlamentu stále stejné strany a tváře, na které pak společně po celou dobu volebního období nadáváme, abychom si je v dalších volbách (občas i předčasných) znovu zvolili. Kompletní „výměna“ voličů, kteří se opakovaně špatně rozhodují, by byla velmi náročná a nákladná, a asi je i nad finanční možnosti našeho státu. Dávám k zamyšlení pár námětů, jak udělat náš volební systém funkční, to je takový, který bude generovat do parlamentu a ostatních zastupitelských sborů skutečné elity národa...

1) Povinná účast ve volbách

Hlavní spor se dosud odehrával v rovině zda zachovat současný systém poměrného zastoupení, nebo posílit většinové prvky, případně zavést volební systém většinový. Často volební výsledky ovlivňuje i nízká volební účast, ale nikdo dosud nepřišel s návrhem na zavedení povinné účasti občanů s volebním právem na volbách. Většina občanů si pamatuje “dobrovolně” povinné volby před rokem 1990 a návrh na povinně “dobrovolné” volby, by se mohl setkat s nepochopením, nebo by mohl být považován za návrat k totalitě. Na světě je však řada zemí (uznávám, že menšina), které mají povinnou volební účast a nikdo je nepovažuje za totalitní. Pár příkladů pro ilustraci: Belgie, Francie, Kypr, Řecko, Lucembursko, Peru, Singapur. Obvykle není povinná účast ve volbách vymáhána ani neúčast sankcionována, a volební povinnost je spíše myšlena v rovině občanské povinnosti (něco jako všeobecná branná povinnost v případě války a ohrožení státu). V některých zemích, se potvrzením účasti ve volbách a tedy splněním občanské povinnosti musí prokazovat všichni žadatelé o jakékoliv sociální dávky, nebo bezplatné benefity a požitky od státu (třeba bezplatné vzdělání a příspěvky na kulturní nebo sportovní aktivity). Ten, kdo po státu nic nechce a “pouze” řádně platí daně, samozřejmě ani nemusí povinně chodit k volbám. Vzhledem k rozsahu vyplácených dávek u nás, by  asi panovaly velké obavy o výsledek voleb u “pravicové” části společnost.

2) Volby za peníze

2.1. Zaplať a vol !

Často převládá názor, že lidé si neváží dostatečně věcí a služeb, které jsou zadarmo a výsledky voleb nám  jasně potvrzují, že přístup voličů je, mírně řečeno, nezodpovědný, protože kdyby k tomu voliči přistupovali zodpovědně a za účast ve volbách museli platit, tak by se do parlamentu nemohl dostat takový kretén a blbec jako je pan/paní  “XY” (zde si může  čtenář doplnit libovolné jméno poslance, podle svých stranických preferencí a antipatií). Platba za účast ve volbách by byla spíše symbolická, abychom nenahrávali na smeč těm různým bankám a houmkreditům, prostě státem chráněným lichvářům všeho druhu. Může to být 30 korun jako u lékaře (něco jako “rovná daň”), ale maximálně navrhuji tak 500 korun. Příznivci progresivního zdanění by možná preferovali výši volebního poplatku podle výše příjmu a důchodci by volby mohli mít zadarmo, jako dosud nebo by platili “dobrovolně”.

2.1 Peníze nebo hlasování

Když si představím ty naštvané čtenáře, kteří v předchozím návrhu budou vidět pouze to, že je stát chce zase obrat o peníze a zpoplatňuje další  dosud bezplatnou “věc nebo službu”, tak mám připraven i alternativní projekt. Občan, který by se dostavil k volbám, by měl na výběr dvě možnosti: buď dostane hotově jednorázově 100 korun za to, že se vzdá svého volebního práva a tím pro něj volby končí, nebo sice nedostane “na ruku” žádné peníze, ale zato bude mít možnost vybrat si z kandidátů a svobodně zvolit. Výše příspěvku za “aktivní neúčast” bude ještě předmětem diskuse a mohla by se u nás odvíjet třeba od ceny půllitru lahvového (nebo točeného?) piva (dvojnásobek nebo desetinásobek?). Ohledně parametrů příspěvku se dá očekávat  asi největší a bouřlivá diskuse. Návrhy placených voleb uvedené pod body 2.1 a 2.2 by asi vyvolaly nesouhlas “levicové” části společnosti, takže to opět vypadá na patovou situaci i z hlediska reformy volebního systému.