Vydělaly banky na intervencích ČNB (znehodnocení koruny)?

V rozhovoru v jednom časopise se viceguvernér  České národní banky pan Mojmír Hampl důrazně ohrazuje proti úvahám (spekulacím) o tom, že na intervenci proti koruně vydělaly některé banky a označuje takové úvahy za  „sprosté lži a pomluvy“. Přitom sami bankéři veřejně deklarují, že znehodnocení koruny přispělo k vyšším ziskům bank v loňském roce. Jak to tedy je? Pan viceguvernér by se asi mohl právem ohrazovat proti tvrzení, že smyslem intervencí bylo zvýšit zisky bank, ale existence samotných zisků na základě intervencí je fakt, kterým se chlubí vedle komerčních bank i samotná ČNB.

1) Zisk ČNB

Přestože to v rozhovoru není explicitně vyjádřeno, tak dotaz na výdělek bank na základě intervencí směřoval pravděpodobně především na komerční banky (s malým “k”) a netýkal se samotné České národní banky, která má sice ve svém názvu slovo banka, ale vlastně to žádná banka (v pravém slova smyslu) není. Přesto většina našich obyvatel, možná i díky zavádějícímu názvu, Českou národní banku za banku považuje a tím pádem ji občas zajímá, jak si ČNB vede z hlediska zisku nebo ztrát, i když všichni víme, že o dosahování zisku není v zákonem stanovených úkolech a funkcích ČNB ani slovo. Možná by stálo za úvahu přejmenovat  ČNB třeba na “Národní Rezervní Systém”, po vzoru USA. Evropský finanční systém ale obecně používá termín “centrální banka” a o název samozřejmě nejde. Sama ČNB odhaduje zisk z intervencí proti koruně na cca 70 miliard korun. Když si představíme, že takového astronomického zisku bylo dosaženo během pár dnů a to pouhým “klikáním” na počítačích ČNB, tak každého neznalého čtenáře napadne, proč se místo automobilek a škodovek, ČEZů a Temelínů, pivovarů  atd. nezabýváme jenom centrálním bankovnictvím. Odpověď je poměrně jednoduchá a jasná. Centrální (emisní) banka může být pouze jedna (teoreticky i více) a rozhodujícím faktorem ovlivňujícím její hospodaření (zisk/ztrátu) je ocenění (přecenění) devizových rezerv. Pokud se naplní teze o fundamentálním podhodnocení české koruny, tak po ukončení období udržování slabé koruny (devizových intervencích) dojde ke skokovému posílení české koruny na úroveň před oslabením intervencemi a ČNB utrpí ztrátu v rozsahu desítek miliard korun.

2) Zisky komerčních bank (s malým „k“)

Jak je to se ziskem ostatních “skutečných” bank, jejichž hlavním úkolem je tvorba zisku. Proto si je ostatně investoři založili nebo v našem případě (ČSOB, KB, ČS, IPB,...) koupili. Vzhledem k tomu, že banky působící v České republice vedou účetnictví v českých korunách, tak oslabení koruny mírně zvýší zisky těchto bank. Je to způsobeno tím, že část svých aktiv mají vzahraničních měnách (hlavně v eurech) a v eurech inkasují i úroky,  při přepočtu na koruny se jim nejenom mírně navýší bilanční suma, ale i zvýší “korunové” inkaso, tedy i zisk. Co se ale děje se ziskem, který u nás zahraniční investoři v “českých” bankách vydělali? Tento zisk se ve formě dividend (případně jiných transferů) vyváží za hranice České republiky a slouží (většinou) k sanaci ztrát mateřských bank. Bez zisků z České spořitelny by rakouská ERSTE Bank byla již jenom historií. Takže ČNB ve skutečnosti připravila zahraniční banky o část zisku, protože za své koruny dostanou méně eur. Na přesnější odhady této bilance bude potřeba ještě trochu času. Pokud tedy někdo podezírá ČNB z “nadbíhání” nebo “nadržování” zahraničnímu kapitálu a bankám, tak se v tomto případě (devizových intervencí) jedná o nepochopení a neznalost (pokud ne rovnou zlý úmysl).