Dostavba Temelína, garance pro ČEZ a minoritní akcionáři

ČEZ je mediálně vděčné téma a prakticky nemine den, kdy by se nějaký článek související s ČEZem neobjevil v nejčtenějších novinách (ať již “papírových” nebo elektronických). Vedle témat jako “personální změny a konec  ředitele Beneše”, “investice ČEZu na Balkáně”, “výhodné nákupy a prodeje majetku”, “výše dividendy” a “cena elektřiny”, vévodí témata spojená s dostavbou Temelína.

1) Vládní koalice „dostavby“

Jedna z mála “jistot” před parlamentními volbami byla skutečnost, že ať vyhraje volby kdokoliv, dostavba Temelína bude. Zájmové skupiny a jejich politici, napříč politickým spektrem, zainvestovali do dostavby tolik, že ať vznikne jakékoliv povolební uspořádání, vždy tam budou mít příznivci dostavby své lidi. Firmy, které mají jistou účast na dostavbě Temelína, bez ohledu na to, kdo vyhraje tendr (“rusáci nebo amíci”) byly převedeny do “správných”  rukou a otázkou zůstala pouze “míra předražení”, to je jestli bude dostavba “náročnější” jenom o sto miliard korun, nebo rovnou o 200 miliard. Výsledek voleb však “tradiční” strany překvapil a do hry vstoupil nový subjekt, hnutí ANO, který, jak se zdá, nemá ohledně dostavby Temelína úplně jasno.

2) Požadavek na státní garance

(Zatím stále ještě) současný generální ředitel ČEZu vyrukoval s požadavkem státních garancí za ceny elektřiny, jako jediné a hlavní podmínky možné dostavby Temelína. Zaštiťuje se přitom vývojem cen na energetických burzách, zájmy minoritních akcionářů ČEZu a dokonce manažerskou odpovědností. Jenom mě napadá, kde byla ta manažerská odpovědnost při hazardních investicích na Balkáně nebo realizace dodnes (věrohodně) nevysvětlené investice do akcií MOL (čistá ztráta 5-6 miliard korun), nebo nákup FVE parků a prodej I&C Energo. Celá „zázračná“ ziskovost ČEZu je založena na skutečnosti, že ČEZ vyrábí elektřinu za „české“ ceny a prodává ji za ceny „německé“, a to nejen do Německa a Rakouska, ale i českým odběratelům, kteří mají oproti „německým“ třetinové příjmy. Vzpomínám si na hlavní argumenty při stavbě Temelína, že povede nejen ke snížení cen elektřiny (tržní efekt přebytku nabídky nad poptávkou), ale i k ukončení provozu tepelných elektráren. Ani jedno se bohužel nevyplnilo. Přitom  náklady ČEZu na výrobu elektrické energie z jádra jsou zlomkem její prodejní ceny.  Někdo by mohl považovat podmiňování pokračování přípravy dostavby Temelína požadavkem na poskytnutí státních garancí  za pokus o vydírání, ale nedovedu si představit, že by si v normální zemi něco takového mohl dovolit námezdní úředník (manažer?), kterým pan Beneš je. Dojemná je i ochrana údajných zájmů minoritních akcionářů ČEZu, kterou zmiňují i někteří „nezávislí“ novináři a analytici. Hlavním (a možná jediným reálným) právem minoritního akcionáře je "hlasovat nohama", tedy případně prodat akcie (ČEZu) na burze. Pominu stav, kdy management firmu rozkrádá (což je bohužel asi případ ČEZu posledních 15 let) a majoritní akcionář (v případě ČEZu naši politici a vysocí státní úředníci ) se na tom rozkrádání podílí, ale v takovém případě by měla zafungovat systémová ochrana všech akcionářů. Systémovým řešením jaderné energetiky by bylo vyčlenění jaderných elektráren Dukovany a Temelín z ČEZu do samostatné firmy, vlastněné státem. Současný management ČEZu by tak byl zbaven “starostí” o dostavbu Temelína, případně jiného řešení rozvoje jaderné energetiky.