Ještě jednou ČSA – přehlídka prezidentů (generálních ředitelů)

Zájem o trpký osud ČSA mezi čtenáři iDnes mě docela překvapil, a tak přidávám ještě pár poznámek k novodobým prezidentům ČSA, jak se vzletně generální ředitelé aerolinií titulují...

Přehled v čase

Seznam generálních ředitelů Československých aerolinií (ČSA) po roce 1989 se dá najít na internetu, včetně základních informací a doby působení ve funkci:

listopad 1990 – duben 1992   Oldřich Churain

červen 1992 – prosinec 1993  Jiří Fiker  

srpen 1992 – únor 1994         Georges Vejdovský  

únor 1994 – srpen 1999         Antonín Jakubše

září 1999 – prosinec 2003       Miroslav Kůla

leden 2004 – leden 2006        Jaroslav Tvrdík

únor 2006 – říjen 2009           Radomír Lašák

října 2009 - říjen 2011            Miroslav Dvořák

listopad 2011 - září 2014        Philippe Moreels

září 2014 - ??                          Jozef Sinčák

Z přehledu vidíme, že „nejslavnější“ prezident ČSA a asi jediný bývalý prezident (ČSA), kterého proklíná celý národ - J.Tvrdík - byl ve své funkci „dlouhé“dva roky. Za tu dobu, podle většiny diskutujících na zpravodajských a jiných internetových serverech, stačil totálně zničit celé slavné ČSA. Na druhou stranu je vyzdvihován jeho předchůdce pan Miroslav Kůla. Kdybychom však měli zásluhy bývalých prezidentů (stále myšleno ČSA) soudit spravedlivě, nesmíme zapomenout na Antonína Jakubše, který z totálně rozvrácených ČSA (ne)řízených manažery třetí kategorie, dosazenými strategickým investorem Air France, dokázal opět udělat fungující, rostoucí a ziskovou národní leteckou společnost a takovou ji i předával svému nástupci, panu Kůlovi.

Nikdo se v diskusi nezabývá otázkou, proč musel odejít pan Jakubše? Všichni řeší pouze výměnu pana Kůly za (pana) Tvrdíka. A vzhledem k opoziční smlouvě, jejíž vliv můžeme vidět dodnes (v modifikované podobě) v některých oblastech řízení státních institucí a úřadů, radnic a měst, neřeším ani stranickou příslušnost jednotlivých prezidentů...

Odbory, piloti a politici

Letecký byznys je hodně specifický obor podnikání. Tak tomu bylo vždy, i za minulého režimu, a to vůbec neotevírám otázku úlohy a fungování leteckých společností za dob studené války a železné opony ve vztahu k činnosti bezpečnostních a zpravodajských služeb prakticky všech zemí...

Vzhledem ke specifikám letecké dopravy mají v tomto odvětví mimořádně silný vliv zaměstnanci a mezi nimi tzv. létající personál, to je piloti a palubní průvodčí (stewardky a stewardi). Většinou jsou poměrně dobře organizováni v odborech a již pouhá hrozba stávkou je noční můrou manažerů a politiků, protože většina národních leteckých přepravců je pod větším nebo menším vlivem jednotlivých států.

Stejně to fungovalo i v ČSA v dobách, kdy měly přes 5 tisíc zaměstnanců a 50 letadel. Nebudu zabíhat do detailů, ale všechny výměny prezidentů ČSA byly prováděny buď na popud odborů a nebo minimálně s „posvěcením“ odborářských bosů, kteří ale za tato personální rozhodnutí nenesli žádnou odpovědnost. Jak dnes vidíme, tak odpovědnost za tato rozhodnutí u nás nenesli nikdy ani politici, kteří je učinili. Vzhledem k současnému "zeštíhlení" (čti likvidaci) ČSA, je stávková pohotovost vyhlašovaná odbory působícími v ČSA pro smích jak managementu, tak i politikům a nejhorší je, že i zákazníkům...

PS: drobné doplnění mého blogu z 24.9.2014 „Fly OK, fly ČSA“  aneb poslední zhasne...