Zahraniční banky působící v České republice, které ovládají 95% celého našeho finančního trhu, si stěžují, jak se jim špatně podniká v prostředí nízkých úrokových sazeb a přitom mají rekordní zisky.Technická nula je víc než nula.
Ohledně zisků nebudu unavovat přesnými čísly, která jsou dostupná na internetu. Ostatně miliarda není pro „naše“ banky žádná míra, a to platí i pro naši „banku bank“, tedy Českou národní banku (ČNB). Ostatně vysoká ziskovost „českých“ bank je dnes hlavně její zásluhou. Pokud si ještě někdo myslí, že vysoká ziskovost „českých“ bank, která se datuje od jejich podivné privatizace z doby tzv. opoziční smlouvy, je zásluhou nějakého zázračného rakouského, francouzského, belgického nebo italského bankovního know how, tak se hluboce mýlí, což nejlépe dokazují tragické výsledky zahraničních matek našich bank za poslední roky, které vedou oni „geniální“ bankéři. Bez životodárné transfúze peněz ze zisků generovaných „českými“ bankami (a hlavně jejich klienty), bychom jména jako Erste, Raiffeisen nebo KBC znali jen z historie...
Zázračná ziskovost „českých“ bank je téměř výhradně zásluhou českých daňových poplatníků, za jejichž peníze odkoupila česká vláda všechny problematické úvěry, které české banky poskytly, za „odborného“ dohledu České národní banky (ČNB), v divokých 90. letech ekonomické transformace, různým „podnikatelům“, obvykle napojených na politiky. Celkový účet, který občané zaplatili, byl více jak 500 miliard korun. Jedním z faktorů, který v současné době umožňuje zlaté časy bankovního podnikání v České republice, je měnová politika, prováděná ČNB, jejichž součástí je umělé oslabování české koruny a kladná úroková sazba, placená komerčním bankám za jejich vklady u ČNB. V situaci, kdy výnosy českých státních dluhopisů dosahují záporných hodnot (u kratších splatností cca do 5 let) a dokonce i polostátní ČEZ,a.s si půjčuje za záporný úrok, je kladné úročení bankovních vkladů u ČNB, hlavním bezrizikovým zdrojem příjmů. Zdánlivě nízké úročení těchto úložek (0,05% p.a.) přitahuje peníze „českých“ bank jako magnet a objem vkladů komerčních bank u ČNB již překročil hranici 1,1 bilionu korun (1 100 miliard). A nejen peníze „českých“ bank, ale dokonce i peníze jejich zahraničních matek, přitahuje náš „vysoce stabilní a bezproblémový“ (a hlavně, ve srovnání se zbytkem západní Evropy, mimořádně ziskový) bankovní sektor. Objem úložek zahraničních matek u jejich českých dcer se jen za poslední rok téměř ztrojnásobil a dosahuje přes 310 miliard korun. Vedle kladného úročení (oproti záporným sazbám, které „inkasují“ banky u Evropské centrální banky), je za masivním nákupem českých korun spekulace na skokové posílení české koruny, po blížícím se ukončení intervenčního režimu ČNB. Sama ČNB předpokládá ukončení intervenčního režimu v polovině roku 2017 a údaje o rozsahu intervencí ČNB v posledních měsících (srpen, září 2016) ukazují, že na udržení slabé koruny musí ČNB vynakládat stále více peněz (tedy musí emitovat další a další české koruny). Množství peněz, které může ČNB vydávat, není žádným způsobem omezeno, ale rozsah oběživa by měl (podle standardních učebnic) odpovídat rozsahu ekonomiky. Česká ekonomika v současnosti roste (měřeno ukazatelem HDP), ale přímou souvislost mezi rozsahem intervencí a dynamikou ekonomického růstu mohou obhajovat jen někteří členové bankovní rady ČNB...
PS: Snížení úrokové sazby z „technické nuly“ na (skutečnou) nulu a současně okamžité ukončení intervencí proti české koruně je to nevhodnější, co by ČNB měla co nejdříve (nejlépe ihned) učinit.
