Přijetí eura – už je to tady?

Je téměř stavovskou povinností nejen každého českého teoretického, ale i  praktického  ekonoma, vyjádřit se, případně zaujmout stanovisko,  k přijetí eura Českou republikou.  Někdo se s tím vyrovná více nebo méně obsáhlou monografií, já se o to pokusím na výrazně úspornějším prostoru. Domnívám se, že aniž by to většina odborníků a laická veřejnost zaznamenala, byl učiněn v nedávné době Českou národní bankou významný krok k faktickému přijetí eura. Vedle toho tady probíhají drobné „plíživé“ krůčky, např. v legislativě, které postupně nahrazují  českou korunu eurem.

1) Intervence ČNB  a oslabení koruny

Jak se dá hodnotit zahájení  intervencí  ČNB na devizovém trhu, s cílem oslabení kurzu koruny  z hlediska případného budoucího přijetí eura? Komentáře o vlivu intervencí na inflaci, deflaci, export, import, HDP a ekonomický růst nebo recesi, chování spotřebitelů a  výrobců, atd. se objevila celá řada, ale přiblížily nebo oddálily intervence konec naší samostatné národní měny? Domnívám se, že časování a způsob provedených intervencí nás k faktickému přijetí eura výrazně přiblížil, jakkoliv to s ohledem na současné složení bankovní rady a minulá i současná  vyjádření jejich členů  ohledně přijetí eura,  může připadat absurdní.  Krok ČNB může být taky vnímán jako  faktická rezignace na vlastní nezávislou měnovou politiku, která posílí význam eura v ekonomice a povede k další "euroizaci" české ekonomiky, kdy si obchodní partneři budou své kontrakty (a to včetně mezd) stále častěji uzavírat a vypořádávat v eurech. Z tohoto pohledu je kurz CZK/EUR ve výši 27 korun, který  ČNB zvolila při „přechodu na euro“,  pro většinu obyvatelstva silně nevýhodný. Alternativou současného kroku ČNB, který by asi byl pro většinu populace srozumitelnější,  by bylo zavedení pevného kurzu CZK/EUR na úrovni 27 korun za euro. Odpovídalo by to i oznámení ČNB v souvislosti se zahájením intervencí, že hodlá tento kurz udržovat dlouhodoběji a má prakticky neomezené zdroje (limitem je, obrazně řečeno, pouze výrobní kapacita podniku s názvem STÁTNÍ TISKÁRNA CENIN). Pokud by, jako alternativa k intervencím, bylo použito „utracených“ 200 miliard korun,  k nákupu českých státních dluhopisů, pozitivní dopad na reálnou ekonomiku by byl téměř jistý. Můžeme spekulovat o možné kvantifikaci tohoto dopadu, ale zvýšení poptávky po státních dluhopisech by vedlo k poklesu jejich výnosů a tedy k reálné úspoře nákladů na obsluhu státního dluhu a tím zlepšení bilance státního rozpočtu. Dále by toto opatření vedlo k růstu likvidity v bankovním sektoru, provázené snížením výnosů bank z investic do českých státních dluhopisů a banky by byly nuceny přebytečnou likviditu umístit na úvěrovém trhu. Došlo by poklesům reálných úrokových sazeb, za které financují své potřeby podnikatelské subjekty, města a obce a samotní občané.

2) Plíživá „euroizace“ legislativy

Přestože je v České republice stále (ještě) zákonnou měnou česká koruna, stále více se ve všech nově přijatých  zákonech a jiných právních normách uvádějí  pro kvantifikaci  různých limitů a parametrů  veličiny v eurech.  Státní úředníci všeho druhu, včetně úředníků z ČNB, se odvolávají na naši povinnost vyplývající z členství  v EU, používat u všech nových právních norem přejímaných v souvislosti s harmonizací legislativní základny dokumenty Evropské komise, včetně kvantifikací v eurech.  Nedovedu si představit, že by se nové zákony přijímané Parlamentem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska místo britské libry (GBP) odvolávaly na euro. Pravděpodobně jsme vstoupili do jiné Evropské unie než Velká Británie, nebo máme méně schopné vyjednavače ( s jistotou lze tvrdit, že za b) je správně). Používání eura v platné české legislativě přináší řadu drobných (a někdy i větších) problémů pro podnikatelské subjekty a jednotlivé občany. Týká se to, mimo jiné, oblasti kolektivního investování, problematiky legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (lidově „praní špinavých peněz“), požadavků na výši základního jmění některých podnikatelských subjektů atd.  Změny legislativy jsou často přijímány necitlivě a bez znalosti reálných podmínek na relevantním trhu. Pro ilustraci uvádím příklad minimální výše investice do tzv. fondu kvalifikovaných investorů, která se přijetím zákona č.240/2013 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech (tzv. ZISIF) z jednoho milionu korun změnila na korunový ekvivalent 125 000,-euro. Pominu nejasnosti ohledně použití správného přepočítacího kurzu CZK/EUR a historickou fluktuaci koruny od 24,- korun za euro až po 38,- korun za euro, ale jinak vnímá 125 000,-euro „belgický dentista“ a jinak vnímá příslušný korunový ekvivalent příslušník české „vyšší střední třídy“ (pokud něco takového u nás existuje). Aby to neměli investoři a podnikatelé příliš jednoduché, tak se ani nestanoví žádné přechodné období a nové parametry vstupují v účinnost ze dne na den.

3) „Skutečné“ důvody odmítání eura

 Jako správný ekonom-oportunista dovedu dát dohromady přesvědčivé argumenty jak pro přijetí eura, tak i pro jeho zásadní odmítnutí. Protože národní hospodářství je „živý organismus“, který reaguje na různé podněty často protikladně a vykazuje velkou setrvačnost ve svém pohybu, tak i přijetí nebo nepřijetí eura, které působí na reálnou ekonomiku jako silný faktor, bude mít protikladné dopady. Obvykle uváděné argumenty proti přijetí eura se zaklínají možností realizovat nezávislou měnovou politiku, která umožní přes „řízené“ zhodnocení nebo znehodnocení (častější případ) národní měny pružněji a efektivněji reagovat na krize nebo jiné nerovnováhy na trhu. Vedle této sofistikované a teoreticky čisté argumentace uvedu tři zásadní překážky (odpůrce) přijetí eura u nás. Předpokládám, že hlavním hybatelem vývoje ekonomiky jsou ekonomické zájmy konkrétních subjektů působících v našem národním hospodářství.

Odpůrce přijetí eura číslo jedna je sektor komerčního bankovnictví, kde dominují prakticky z 95% „české“ banky vlastněné a ovládané zahraničními bankami (investory). Přijetí eura bude znamenat okamžitý výpadek ročního čistého zisku těchto bank v řádu desítek miliard. Odhad konkrétní výše můžeme různě modelovat, např. s využitím statistiky o vývoji ziskovosti bankovního sektoru po přijetí eura na Slovensku. Můj vlastní odhad budoucího propadu čistého zisku komerčních bank po přijetí eura je cca 15 miliard korun ročně (vhodnější by bylo uvádět ztrátu v eurech, takže při aktuálním „ intervenčním“ kurzu je to cca 560 milionů euro). Tato částka by naopak zůstala v „kapsách“ českých podnikatelských subjektů a občanů. Každý rok oddálení přijetí eura přináší „českým“ bankám tento zajímavý snadný zisk. Podrobná analýza po jednotlivých bankovních produktech (směnárenství a konverze měn, spready při obchodování na FX trhu, zajišťovací instrumenty, atd.) by byla na delší téma.

Odpůrce přijetí eura číslo dvě je šedá a černá ekonomika propojená s neorganizovaným i organizovaným zločinem v nejširším slova smyslu. Česká republika je v různých zahraničních studiích považována za největší „pračku“ tzv. špinavých peněz v Evropě. Stačí se projít po Praze a na každém rohu na vás čeká směnárna nebo kasino a herna. V některých hernách na lukrativních místech v centru Prahy, otevřených 24 hodin denně,  jsem za posledních 20 let nikdy neviděl žádného  hráče...

Odpůrce přijetí eura číslo tři přirozeně navazuje na předchozího „odpůrce“ a dá se shrnout do množiny všech subjektů, které se v posledních 20 letech podílely a dále podílejí na rozkrádání státního majetku a veřejných financí. Přestože ekonomika neroste,  počty a objemy bezhotovostních plateb plynule rostou a inflace je rekordně nízká, objem hotových peněz v ekonomice se jenom za posledních 10 let prakticky zdvojnásobil (doporučuji srovnat přesná čísla na webu ČNB). Vzhledem k tomu, že se jenom na veřejných zakázkách „ztratí“ ročně 100-200 miliard korun a pohyb většiny těchto peněz „správným směrem“ vyžaduje hotovostní podobu, vzniká silná poptávka po „vyprání“ těchto peněz. Přestože jsou české „pračky“ poměrně výkonné, legalizace prostředků v takovém rozsahu vyžaduje dostatek času. Proto je běžné odsouvání i samotného rozhodnutí o termínu přijetí (nebo nepřijetí) eura ze strany vládní a politické reprezentace, bez ohledu na to, která politická garnitura je právě u moci. Vždycky nevěřícně čtu nebo poslouchám příběhy o milionech v hotovosti, které přenášejí poslanci a manažeři velkých (i státních) firem v igelitkách po Praze, nebo které se našly v bytech a trezorech politiků, policistů a státních úředníků všech úrovní. Hotovost, jejíž získání není nikdo schopen věrohodně doložit a vysvětlit a která přesto obvykle zůstává dále majetkem podezřelých nebo i odsouzených osob. Za svoji kariéru jsem rozhodoval často o obchodech v řádu stovek milionů a miliard, a obvykle jsem vydělával násobek průměrného platu, ale nikdy jsem přitom nepotřeboval a neměl v hotovosti více než cca 50 000 korun.

PS: Pro ty čtenáře, kteří dočtou článek až do konce připomínám, že určit přesnou nebo i přibližnou váhu a vliv výše uvedených „odpůrců“ na  případné (ne)přijetí eura u nás je obtížné, a proto doporučuji brát výše uvedenou „teorii“ o třech „odpůrcích“  s určitou rezervou. To ale nic nemění na skutečnosti, že úvaha je založena na reálných faktech.